V průběhu schizoafektivních poruch se u pacientů současně vyskytují poruchy typické pro dvě různé entity, jmenovitě příznaky schizofrenie a příznaky afektivních poruch. Ačkoli od jejich rozlišení v psychiatrických klasifikacích uplynulo téměř století, příčiny schizoafektivních poruch jsou stále docela nejasné. Nejdůležitější věcí se zdá být správná diagnóza schizoafektivních poruch, protože medicína má účinné metody léčby tohoto problému.
Schizoafektivní porucha je problém na pomezí schizofrenie a afektivních poruch. Je to poměrně heterogenní entita, protože pacienti s diagnostikovanou schizoafektivní poruchou mohou mít různá onemocnění a problémy. Obecně lze říci, že v průběhu této jednotky se u pacientů vyskytnou jak příznaky schizofrenie, tak poruchy nálady (ve formě epizod deprese nebo mánie), avšak jsou tak závažné, že je nemožné diagnostikovat „čistou“ schizofrenii nebo jakoukoli konkrétní poruchu. afektivní.
Poprvé se pojem „schizoafektivní psychóza“ objevil v lékařském světě v roce 1933, navrhl ho Jakub Kasanin. Schizoafektivní poruchy stále zůstávají spíše záhadným problémem, například jejich přesná frekvence zůstává neznámá. Důvod této situace je pravděpodobně mimo jiné skutečnost, že pacienti mohou mít jiné diagnózy, jako je schizofrenie nebo poruchy nálady. Dosud bylo poznamenáno, že děti zřídka trpí schizoafektivními poruchami a je patrné, že problémem jsou častěji postiženy ženy. První příznaky v průběhu onemocnění se obvykle objevují kolem 30-40. stáří.
Schizoafektivní porucha: příznaky
Mezi všemi možnými příznaky schizoafektivních poruch existují v zásadě tři skupiny příznaků.
Mezi příznaky schizofrenního spektra patří:
- produktivní příznaky (jako jsou bludy s různým obsahem nebo halucinace různých smyslových orgánů),
- dezorganizace myšlení,
- neobvyklé, bizarní chování
- poruchy pohybu (např. pomalost nebo dokonce úplné klidu),
- zploštění afektu (poruchy projevování emocí, např. mimika pacienta může být extrémně ochuzena),
- lhostejnost a apatie,
- poruchy řeči (obvykle ve formě poruchy řeči).
Poruchy nálady v průběhu schizoafektivní poruchy se obvykle projevují ve dvou formách. Jedním z rozlišujících je depresivní typ, během kterého se mohou objevit následující:
- depresivní nálada,
- poruchy spánku a chuti k jídlu,
- ztráta energie
- anhedonia (neschopnost cítit rozkoš)
- cítit se vinný,
- ztráta předchozích zájmů,
- pocit beznaděje a nesmyslnosti v životě a ve světě,
- porucha soustředění, pozornosti a paměti,
- myšlenky na smrt nebo sebevraždu.
Reverzní formou poruch nálady u lidí se schizoafektivní poruchou je manická forma, kterou lze doložit příznaky, jako jsou:
- výjimečně zvýšená nálada,
- psychomotorická agitace,
- zvýšení celkové úrovně aktivity
- zrychlení myšlení, závodní myšlenky,
- zapojit se do rizikového chování (např. hazardních her),
- snížená potřeba spánku,
- podrážděnost
- zrychlené tempo řeči.
Schizoafektivní poruchy proto mohou probíhat jako depresivní nebo bipolární podtyp - u druhého typu se kromě epizod zvýšené nálady u pacientů vyskytnou také depresivní epizody.
Přečtěte si také: Deprese podporuje cukrovku a cukrovka - deprese Cyklothymie - příčiny, příznaky a léčba chorobných výkyvů nálady Dysforie se projevuje depresivní náladou. Příčiny a léčbaSchizoafektivní porucha: příčiny
Příčiny schizoafektivních poruch nebyly dosud objeveny. Existují však některé hypotézy, mezi nimiž jsou ten týkající se účasti genů na patogenezi těchto poruch. Je patrné, že lidé, jejichž příbuzní trpí stejnou poruchou, schizofrenií nebo bipolární poruchou, trpí častěji schizoafektivními poruchami.
Rovněž se bere v úvahu příspěvek faktorů potenciálně podílejících se na rozvoji „klasické“ schizofrenie, jako je vystavení infekcím nebo podvýživě in utero, a také vliv perinatálních komplikací na možnost psychiatrických poruch.
Naproti tomu stresující životní události (např. Smrt milovaného člověka, změna bydliště nebo rozvod) a zneužívání psychoaktivních látek jsou považovány za faktory, které mohou souviset s výskytem schizoafektivních poruch a které pacienti zažívají během svého života.
Schizoafektivní porucha: uznání
Při diagnostice schizoafektivních poruch je nejprve nutné vyloučit všechny možné organické příčiny symptomů pacienta. Diferenciální diagnostika bere v úvahu mj. dysfunkce štítné žlázy, vedlejší účinky léčby steroidy nebo syfilis centrálního nervového systému, ale také infekce HIV a různé metabolické poruchy.
Rovněž je třeba vyloučit, že onemocnění pacienta je způsobeno užíváním drog nebo jiných psychoaktivních látek.
Konečná diagnóza je stanovena po úplném psychiatrickém vyšetření. Aby bylo možné stanovit diagnózu schizoafektivní poruchy, pacient nemůže splnit kritéria pro diagnostiku samotné schizofrenie nebo samotné poruchy nálady.
Za zmínku stojí také to, že mezi kritérii pro diagnostiku schizoafektivních poruch je uvedeno, že v průběhu poruchy by měl mít pacient epizodu psychotických symptomů po dobu nejméně dvou týdnů bez doprovodných poruch nálady.
Schizoafektivní porucha: léčba
Léčba schizoafektivních poruch je zaměřena na zlepšení kvality života pacientů a prevenci vzniku problémů, jako je zhoršená schopnost být aktivní nebo zhoršovat rodinné vztahy.
Při léčbě těchto poruch se používají léky ze tří různých skupin - používají se zde například antipsychotika (neuroleptika, hlavně atypická). Paliperidon je zvláštní neuroleptikum, které je mezi indikacemi pro použití mimo jiné schizoafektivní porucha (pacientům však mohou být předepsána i jiná antipsychotika).
Při léčbě schizoafektivních poruch se také používají stabilizátory nálady (např. Karbamazepin nebo soli lithia) a antidepresiva.
Přesná kombinace přípravků doporučených pacientovi závisí na tom, která onemocnění u něj převládají - bipolární pacienti obvykle dostávají léky stabilizující náladu spolu s neuroleptiky, zatímco u lidí s převládajícími depresivními příznaky se používá kombinace antipsychotik a antidepresiv.
Mezi další interakce prováděné u lidí se schizoafektivní poruchou patří psychoterapie a psychoedukace.
V případě této poruchy je hospitalizace nutná jen zřídka, ale nemocniční ošetření (v souladu s polským zákonem) může být provedeno i proti vůli pacienta, pokud je pacient v ohrožení života nebo pokud představuje ohrožení zdraví nebo života jiných lidí.
V situaci, kdy se i přes použití výše zmíněných metod léčby schizoafektivní poruchy stav pacienta nezlepší, lze použít elektrokonvulzivní terapii.
Stojí za to vědětSchizoafektivní poruchy - je opravdu potřeba je izolovat?
Rozlišování schizoafektivních poruch od jiných entit je důležité například pro predikci prognózy pacientů. Existuje názor, že prognóza lidí se schizoafektivními poruchami je horší než u osob trpících poruchami nálady, tito pacienti mají zároveň lepší prognózu než ti, kteří trpí schizofrenií.
.jpg)
