Od narození jsem postižený a chronicky nemocný. Trpím MPD (Dětská mozková obrna), mám dvě mrtvice atd. Atd. V listopadu 2011 jsem obdržel doporučení od lékaře k rehabilitaci (denní pobyt). Trvali 3 týdny, ale na konci druhého týdne učeň, který měl se mnou cvičení (neznám její údaje a klinika mi její údaje neposkytne), přetížil nohu tím, že mi na nohu zatěžoval váhu v podobě 1 kg vaku, kde bych neměl mít žádnou zátěž během cvičení (nevěděl jsem o tom). Navzdory tomu, že jsem stážistovi a jejím nadřízeným hlásil, že břemeno je vysoké a cítil jsem bolest, nikdo nereagoval slovy: „Ach, nech to tak zůstane“, v důsledku čehož jsem utrpěl přetížení jednoho z kolen a také degenerativní stavy kolen a boků. Kromě toho jsem začal vyvíjet paroxysmální kvadruparézu (hlavou mohu hýbat pouze v takových okamžicích útoku). Od té doby používám berle, vyžaduji pomoc jiného člověka a neustále podstupuji rehabilitaci. Nemám však žádné důkazy o tom, že se tato nehoda stala ve zdravotnickém zařízení během rehabilitace, protože poznámka o ní byla vymazána z karty .... Chtěl bych tuto záležitost někde nahlásit, aby za ni zaplatili lidé odpovědní za ni, ale nemohu si dovolit dlouhé a nákladné soudní spory a žádná z lékařských rad nechce slyšet můj případ .... Je to takzvaná „patová“ situace? Možná existuje dokonce jen stín šance, že lidé odpovědní za mé postižení budou považováni za odpovědné za své činy? Nemyslím odškodnění, ale samotnou spravedlnost, pocit, že nezůstanou nepotrestáni ....
Pod pojmem „zanedbání lékařské péče“ je třeba rozumět porušení platných pravidel chování vyvinutých na základě lékařské vědy a praxe; takzvaný Neoprávněné lékařské postupy nikdy nejsou odpovědností samy o sobě. Jeho prohlášení automaticky neurčuje občanskoprávní odpovědnost lékaře. Ne každá lékařská chyba, ale pouze zaviněná chyba, může způsobit, že lékař bude odpovědný za škodu, která pacientovi vznikla (články 415 a 417 občanského zákoníku).
Výskyt lékařské chyby, a tedy objektivní rozpor s obecně přijímanými zásadami a pravidly chování diktovanými vědou a lékařskou praxí, vyčerpává pouze objektivní prvek viny, tj. Protiprávnost chování. To samo o sobě bohužel nestačí k tomu, aby byl lékař odpovědný za vinu. Je to tedy jako v první fázi, protože je stále třeba prokázat subjektivní důvody pro tvrzení v podobě úmyslného jednání nebo nedbalosti.
Při zkoumání, zda se lékař v konkrétním případě zmýlil, je třeba vzít v úvahu stav znalostí, diagnostické a léčebné možnosti v okamžiku jeho jednání nebo opomenutí, které posoudil odborník, a nikoli ke dni vydání posudku. Právní základ: Zákon o občanském zákoníku (Journal of Laws of 1964, č. 16, položka 93, ve znění pozdějších předpisů)
Pamatujte, že odpověď našeho odborníka je informativní a nenahradí návštěvu lékaře.
Przemysław GogojewiczNezávislý právní expert se specializací na lékařské záležitosti.
