Nemoci z povolání jsou nemoci způsobené faktory škodlivými pro zdraví, které se vyskytují v pracovním prostředí. Způsob výkonu práce může být také příčinou nemoci z povolání. Jak a kdy jsou diagnostikovány nemoci z povolání? Jaké výhody má zaměstnanec s diagnózou nemoci z povolání?
Obsah:
- Nemoci z povolání - diagnostika
- Nemoci z povolání - povinnosti zaměstnavatele
- Nemoci z povolání - výhody
- Nemoc z povolání a odchod do důchodu
Nemoci z povolání jsou cenou, kterou platíme za technický pokrok a rozvoj civilizace. Na rozdíl od zdání nemoci z povolání nepředstavují problém, s nímž se potýkáme již sto nebo dvě stě let.
První zmínka o nemoci z povolání a smrti, kterou způsobila, pochází z Egypta kolem roku 2000 před naším letopočtem. Oběť zemřela kvůli vdechování křemičitého prachu, který vedl k pneumokonióze.
Podobných příkladů je více. Výroba nástrojů z mědi a jiných neželezných kovů vedla k otravě těmito kovy. Rovněž byly známy škodlivé účinky olova (olova). Hippokrates o tom již psal.
Během renesance vzrostl zájem o nemoci z povolání. Ellenborgovo pojednání z roku 1524 popisuje rtuť a olovo, do kterých těžaři zlata spadli.
Za otce vědeckého pracovního lékařství je považován Bernardino Ramazzini (1633-1714), italský lékař, který popsal zdravotní a nemocniční rizika spojená s 52 profesemi.
V roce 1906 se z iniciativy profesora Luigiho Devota uskutečnil první mezinárodní kongres nemocí z povolání a o čtyři roky později profesor založil první kliniku nemocí z povolání v historii medicíny. Ve 20. letech 20. století byly v mnoha evropských zemích zveřejněny první seznamy nemocí z povolání, které byly základem pro získání náhrady škody na zdraví vzniklé v souvislosti s vykonanou prací.
Nemoci z povolání - diagnostika
Diagnóza nemoci z povolání u zaměstnance nebo bývalého zaměstnance může probíhat během jejich pracovního poměru nebo po ukončení práce, avšak pod podmínkou, že příznaky choroby budou zdokumentovány v období uvedeném v seznamu nemocí z povolání.
Zaměstnanec, který utrpí pracovní úraz nebo onemocní nemocí z povolání uvedenou v seznamu nemocí z povolání, má nárok na dávky sociálního pojištění.
Podezření na nemoc z povolání může hlásit jakýkoli lékař, včetně rodinného lékaře, který ve zvláštní formě („doporučení k vyšetření v souvislosti s podezřením na nemoc z povolání“) uvede své obavy a odešle jej spolu s lékařskou dokumentací do nejbližšího vojvodského střediska pracovního lékařství.
Může to udělat také zaměstnavatel a zaměstnanec sám - ale pouze prostřednictvím lékaře, který nad ním poskytuje preventivní péči.
V každém případě, pokud lékař certifikující WOMP diagnostikuje nemoc z povolání, zašle tuto informaci státnímu hygienickému inspektorovi. Ten, pokud souhlasí s materiálem shromážděným lékaři a jejich rozhodnutími, vydá správní rozhodnutí potvrzující nemoc z povolání.
Lidé, kteří prodělali nemoci z povolání, se mohou spolehnout na pomoc v podobě různých výhod. Pouhá diagnóza nemoci však neznamená, že na ně má pacient nárok.
O tom rozhoduje osvědčující lékař ZUS, který bere v úvahu osvědčení o nemoci z povolání, ale určuje, do jaké míry to ovlivňuje schopnost pacienta vykonávat práci.
Lékař může rozhodnout, že nemoc z povolání není překážkou v práci. Proti tomuto stanovisku se můžete odvolat.
Nemoci z povolání - povinnosti zaměstnavatele
Pokud je zaměstnanci (nebo bývalému zaměstnanci) diagnostikována nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen:
- po konzultaci s příslušným orgánem Státní hygienické inspekce určit příčiny nemoci z povolání a povahu a rozsah rizika této nemoci
- okamžitě odstranit faktory způsobující nemoc z povolání a přijmout další nezbytná preventivní opatření
- zajistit provádění lékařských doporučení.
Nemoci z povolání - výhody
Osoby, které ztratily schopnost pracovat z důvodu nemoci z povolání, mají nárok na jednorázové, krátkodobé nebo dlouhodobé dávky.
Krátkodobé výhody jsou:
- nemocenské - pokud byla pracovní neschopnost způsobena nemocí z povolání, vyplácí se z úrazového pojištění. Příspěvek se poskytuje bez ohledu na dobu pojištění od prvního dne pracovní neschopnosti pro nemoc z povolání. Příspěvek se nevyplácí za dobu pracovní neschopnosti z důvodu nemoci z povolání, pro kterou si pojištěný ponechává nárok na odměnu, plat, stipendium nebo jinou dávku po dobu pracovní neschopnosti podle zvláštních ustanovení.
- rehabilitační dávka - je poskytována, pokud je poškozená osoba po období nemocenské dávky stále práceneschopná, ale další léčba nebo rehabilitace dává šanci znovu získat pracovní schopnost
- vyrovnávací příspěvek - pro osobu, jejíž odměna byla snížena v důsledku trvalého nebo dlouhodobého poškození zdraví
Nemocenský příspěvek a rehabilitační dávka z úrazového pojištění se vyplácejí ve výši 100% základu pro výpočet platu. Základem pro vyměření těchto dávek je částka, která je základem pro vyměření příspěvků na úrazové pojištění.
- jednorázové odškodnění náleží každému pojištěnému, který utrpěl trvalé nebo dlouhodobé poškození zdraví. Zranění na zdraví určuje osvědčující lékař ZUS nebo lékařská komise ZUS
Osoby, které v důsledku nemoci z povolání ztratily schopnost pracovat, mají rovněž nárok na úhradu nákladů na ošetření v oblasti stomatologie a preventivních očkování, jakož i ortopedických potřeb v rozsahu stanoveném zákonem o sociálním pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Dlouhodobé výhody jsou:
- invalidní důchod - vyplácí se pojištěnému, který se kvůli nemoci z povolání stane neschopným pracovat
- výcvikový důchod - je přiznáván osobě, u které bylo rozhodnuto o rekvalifikaci, protože z důvodu nemoci z povolání nemůže pracovat v současné profesi
- příplatek na zdravotní péči - poskytuje se osobám, které byly považovány za zcela neschopné práce a samostatné existence nebo dosáhly věku 75 let. Dávka je poskytována na základě potvrzení vystaveného lékařem ZUS potvrzujícím úplnou pracovní neschopnost a samostatnou existenci a osobám starším 75 let poskytuje důchodový úřad z moci úřední
Dávky pro rodinu osoby, která zemřela v důsledku nemoci z povolání:
- jednorázové odškodnění - patří rodinným příslušníkům zesnulého pojištěnce nebo důchodce, kteří měli nárok na pozůstalostní důchod ke dni úmrtí osoby, která onemocněla nemocí z povolání nebo měla nárok na invalidní důchod
- Důchod pozůstalého po úrazu - vyplácí se po pojištěném nebo důchodci, kteří zemřeli v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Na důchod mají nárok stejné osoby jako v případě osob s nárokem na pozůstalostní důchod podle zákona o důchodech
- příplatek k pozůstalostnímu důchodu - určený pro úplného sirotka
Nemoc z povolání a odchod do důchodu
V případě nemoci z povolání u důchodce může tato osoba požádat o důchod z nemoci z povolání a poté pobírat důchod zvýšený o polovinu tohoto důchodu.
Na základě ustanovení čl. 235 odst. 1 zákona ze dne 26. června 1974 - zákoník práce, nemoc z povolání je nemoc zahrnutá do seznamu těchto nemocí, pokud je možné na základě posouzení pracovních podmínek bez pochybností nebo s vysokou pravděpodobností dojít k závěru, že byla způsobena faktory škodlivými pro zdraví vyskytující se v pracovním prostředí nebo v souvislosti se způsobem provádění práce.
O autorovi
Přečtěte si více článků od tohoto autora
Doporučený článek:
Rehabilitace v rámci Národního fondu zdraví: druhy léčebné rehabilitaceDoporučený článek:
SANATORIUM SE ZUS - jak se dostat do sanatoria od ZUS?---na-czym-polega.jpg)
