Od začátku 4. třídy základní školy do poloviny 1. třídy střední školy mě celá třída nenáviděla. Vysmíval se, jaké oblečení jsem měl, co jsem řekl, co jsem udělal a někdy bez důvodu, pravděpodobně pro zábavu. Nechtělo se mi chodit do školy. Když jsem vešel dovnitř, už jsem přemýšlel, jak se odtamtud dostat pryč, protože jsem věděl, že to má začít. Ani doma jsem neměl klid. Několikrát denně jsem na sociální síti dostával zprávy jako „Jsi nikdo ... obecně, všichni a všechno je lepší než ty“, „Je mi líto tvé matky, že tě porodila, teď už toho asi lituji ...“. Od druhého ročníku střední školy začalo všechno zapadat na své místo. Ve třetí třídě jsem začal hladovět, nenáviděl jsem své tělo, nemohl jsem se na sebe dívat. Jsem téměř z hladovění, jsem na 1. stupni střední školy, ale někdy se to vrátí. Také ve 3. třídě jsem se začal řezat. Začal jsem být pod kontrolou, dělal jsem rozhovory s učitelkou, kterou miluji, a stále k ní chodím. Bylo to lepší, ale teď je to zase zpátky. Vyskytly se hlady, škrty, sebevražedné myšlenky, mám dojem, že jsem zbytečný, každý mě má dost, každý mluví za svými zády, jen čekají, až navždy zmizím z tohoto světa a byl by to dobrý nápad, jen jim dát pauzu, odejít navždy. Už nemám sílu s těmito myšlenkami bojovat, už si s tím nedokážu poradit, pořád předstírám, že je to skvělé. Včera jsem měl velký zářez na zápěstí, schoulil jsem se ke zdi a nemohl jsem to vydržet. Chci za týden jít za učitelkou na střední škole a všechno jí říct. Opravdu s ní ráda mluvím, ale obávám se, že moje matka zjistí všechno tak, jak to bývalo (ona se dozvěděla pouze o půstu). Šel jsem k psychologovi, ale skončil jsem, protože jsem ho neměl rád a nepomohlo mi to. Kdybych však šel za školní poradkyní, nemohl bych jí to říct. Vím to, protože jsem byl už před několika dny a vykukl. Prosím pomozte. Co mám s tím vším dělat?
Z toho, co jste napsali, jsem pochopil, že před několika lety jste zažili psychologické týrání svých vrstevníků. Střední škola je začátek puberty, mnoho lidí má v tomto období poruchy chování a někdy se říká, že střední škola je „džunglí“. Během této doby se lidé začínají lišit, jsou kritičtí, netolerantní a dokonce krutí. Mění svůj vzhled, preference, chování, mají svůj vlastní morální kodex, který se může lišit od přijatých standardů. Myslím, že jste tehdy zažili takovou situaci. Byl to pro vás velmi těžký rok a stres, který jste zažili, musel být mnohem větší než vaše schopnost tomu čelit. Taková situace je objektivně velmi obtížná, a to i pro dospělého, často převyšuje naši schopnost přežít, a je obzvláště obtížná pro citlivou třináctiletou dívku.
Obdivuji vás, že jste se s tím tehdy vyrovnali, a zajímalo by mě, co vám tehdy pomohlo přežít všechny tyto potíže a jak to můžete nyní znovu použít. To, co se stalo, bylo tak intenzivní, že to pravděpodobně ovlivnilo to, jak se právě teď cítíte, jak myslíte na sebe a co se s vámi děje. Příznaky, o kterých píšete - protože jsou to pravděpodobně příznaky nadměrného stresu v minulosti - jsou nyní také tak intenzivní, protože stále dospíváte, a to je doba, kdy jsme velmi citliví na to, co je kolem nás, co se s námi děje a vše, co prožíváme, je intenzivnější než v dospělosti. To by mělo být vše ztlumeno, v budoucnu to bude snazší.
Ptáte se mě: co dělat? První krok jste již udělali tím, že jste šli k osvědčenému a přátelskému pedagogovi, a nezapomeňte v něm pokračovat. Jsem si jistý, že sdílení toho, co prožíváte, přinese výsledky. Nyní je důležité zapojit nás dospělé, abychom vám pomohli. Na tomto místě bych chtěl ještě jednou zdůraznit, že se jedná o velmi dobrý, zralý a moudrý krok. O svých rodičích toho moc nepíšete, stojí za to je zapojit, aby vám mohli být spojenci při řešení životních problémů a pomohli vám najít tu pravou odbornou pomoc. My dospělí jsme nyní zodpovědní za poskytnutí odpovídající pomoci. Pokud vám psycholog, se kterým jste pracovali, nevyhovoval, stojí za to vyhledat jiného psychologa nebo psychiatra (specialistu na děti a dospívající). Pamatujte, že mu musíte dát šanci a trochu času, výsledky vyžadují alespoň několik schůzek. Váš dopis ukazuje, že jste bystrý, bystrý a zralý člověk, který si je vědom toho, čím procházíte, sdílejte to a využijte odborné pomoci a podpory přátelských lidí ve vašem okolí. Vím, že budou horší a lepší dny a změny nepřijdou snadno ani rychle, ale věřím, že váš závazek pomoci sobě samému a zapojení ostatních se vyplatí.
Pamatujte, že odpověď našeho odborníka je informativní a nenahradí návštěvu lékaře.
Dominika Ambroziewicz-WnukPsycholog, trenér osobního rozvoje.
20 let pracuje s teenagery, mladými dospělými a jejich pečovateli. Podporuje lidi, kteří mají školní a vztahové obtíže, poruchy dospívání a dospívající rodiče www.centrum-busola.pl
