V roce 2011 jsem měl podezření na kýlu a šel jsem k lékaři chirurga. Lékař a sestra se mi zasmáli a řekli, že to je moje krása (výčnělek byl a je ve velkých stydkých pyskech). Mám od něj certifikát kýly. Po dvou letech návštěvy gynekologů se ukázalo, že jsem měl pravdu. V říjnu 2013 jsem podstoupil operaci této kýly. Nyní, bohužel, mám relaps. Chtěl bych dodat, že tato chybná diagnóza mě vedla k neustálé bolesti, nepohodlí, neuróze. Když jsem byl u chirurga, necítil jsem tehdy žádnou bolest, jen si pamatuji, že bolest byla, když se začala objevovat kýla. Podvědomě jsem tvrdě pracoval a nesl to a byla tu bolest, která mě neopustila rok a půl. Teprve po první operaci jsem měl klid 3 měsíce. Jsou tyto důvody příliš malé na to, aby se ohlásily například ombudsmanovi pro práva pacientů? Nemyslím odškodnění, protože nakonec budu zdravý, ale vadí mi, jak se ke mně choval tento lékař a že se bude chovat k jakékoli jiné dívce s podobným problémem. Nemusí to být nemoc, ale fakticky mi ničí život - nemám práci, čekám na další operaci od března, léky proti bolesti nefungují, kvůli této ponižující návštěvě jsem ztratil důvěru v lékaře.
Nejlepší je kontaktovat právnickou firmu a předložit jakékoli lékařské záznamy týkající se vašeho zdraví a procesu léčby. Rovněž stojí za to konzultovat s dalším odborníkem v této věci, který potvrdí skutečnou existenci kýly, důvody jejího vzniku a chybu v diagnostice.
Mezitím stojí za to vědět, že je povinností zdravotnického personálu provést takový postup (ošetření), který by měl zaručit předvídatelný účinek ve formě léčby, ale především nevystavovat pacienta zhoršení zdraví (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2010, V CSK 287/2009 nepublikováno) V tzv V lékařských studiích není nutné prokazovat přímý a pevný kauzální vztah, ale stačí předpokládat výskyt vztahu s odpovídající mírou pravděpodobnosti typických důsledků, ale i takový vztah, jak je definován v čl. 361 občanského zákoníku musí však nastat mezi zjevně neprofesionálním a neopatrným, a tedy zaviněným chováním žalovaného a škodou na zdraví, kterou utrpěl žalobce (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2012, II. CSK 402/2011, nezveřejněný; ze dne 20. března 2009 č. II CSK 564/2008 nepublikováno; ze dne 16. června 1999, II CKN 965/98 nepublikováno; ze dne 17. října 2007, II CSK 285/2007 nepublikováno).
Nezbytným prvkem pro správnost posouzení existence přiměřeného příčinného vztahu je předchozí rozhodnutí, že došlo k příčinné události související s deliktem, aby byl uznán výskyt prostorů odpovědnosti za škodu. V projednávané věci však nebyl žalovaný delikt prokázán. Právní základ: zákon o občanském zákoníku (Sbírka zákonů z roku 2014, položka 121)
Pamatujte, že odpověď našeho odborníka je informativní a nenahradí návštěvu lékaře.
Przemysław GogojewiczNezávislý právní expert se specializací na lékařské záležitosti.
