Kognitivní poruchy: paměť, pozornost, myšlení a vnímání

Kognitivní dysfunkce zahrnují problémy s pamětí a pozorností, stejně jako abnormální pocity nebo patologie spojené s myšlenkovými procesy. Vzhledem k tomu, že mnoho psychiatrických příznaků je klasifikováno jako kognitivní poruchy, tvoří v zásadě základ psychopatologie.

Kognitivní porucha může výrazně zlepšit život zažívajícího pacienta. Problémy se v zásadě mohou týkat všech každodenních situací, a to jak profesionálního fungování (potíže mohou vyplývat například z poruch paměti a koncentrace), tak i rodinného fungování (zde může být například přesvědčení pacienta, které si je jisté i tehdy, problematické, v rozporu s realitou, když jsou jeho příbuznými popřeni). Kognitivní dysfunkce se kvůli mnoha faktorům, které je způsobují, mohou objevit jak u dítěte, tak u starší osoby.

Kognitivní procesy umožňují lidem učit se o prostředí a komunikovat s ním. Jsou také nedílným prvkem souvisejícím se získáváním a upevňováním znalostí. Mezi základní lidské kognitivní procesy patří:

• Paměť,
• Pozornost,
• vnímání světa pomocí smyslů,
• myslící.

Kognitivní funkce jsou ovlivněny mnoha různými situacemi, jejichž příklady jsou:

• psychiatrické problémy (např. deprese, bipolární porucha nebo klamné syndromy, ale také traumatické události),
• neurologická onemocnění (jako je mrtvice, Alzheimerova choroba a jiné syndromy demence),
• zranění hlavy,
• nádory centrální nervové soustavy,
• závažné exacerbace chronických somatických onemocnění,
• užívání psychoaktivních látek (např. drog nebo alkoholu),
• abstinenční syndromy (související s vysazením léků, na kterých je pacient závislý - to může zahrnovat například abstinenční příznaky z alkoholu, ale také z léků).

>> Přečtěte si také: Abstinenční příznaky po vysazení léku: opioidy, amfetaminy, kokain, marihuana

Kognitivní porucha: paměť

Poruchy paměti se dělí do dvou skupin: poruchy kvantitativní a kvalitativní paměti.

Mezi poruchami kvantitativní paměti (dysmnézie) se rozlišují:

• hypermnesie (výjimečně dobrá paměť),
• hypomnézie (snížená kapacita paměti),
• amnézie (nedostatek paměti).

Druhou kategorií kognitivních poruch souvisejících s pamětí jsou kvalitativní poruchy (paramnesia). Tato skupina problémů zahrnuje:

• paměťové bludy (zkreslené vzpomínky na události, které se skutečně staly v minulosti)
• kryptomnézie (vzpomínky, o jejichž existenci si pacient neuvědomuje - v důsledku kryptomnézie může dojít k tzv. nevědomému plagiátu),
• konfabulace (falešné vzpomínky, které obvykle vyplňují některé mezery v paměti u pacienta).

>> Přečtěte si také: Zhoršení paměti u mládeže, u starších osob, po nehodě

Kognitivní porucha: pozornost

Poruchy pozornosti mohou mít formu poruchy soustředění, když je velmi obtížné soustředit se na jednu činnost. Dochází také k nadměrnému přesouvání pozornosti (občas se zaměřuje na jinou věc) a jeho nedostatečnému přesouvání (změna zdroje zaostření je pro pacienta obtížná).

Ještě dalším problémem je nadměrné rozptýlení, kdy i zdánlivě bezvýznamná událost (např. Létající hmyz) úplně odvádí pozornost pacienta od činnosti, na kterou byl dříve zaměřen.

>> Přečtěte si také: Způsoby, jak si dobře pamatovat

Přečtěte si také: Emocionálně nestabilní osobnost: impulzivní a hraniční typy. Příčiny, vol ...Poruchy vědomí (kvantitativní a kvalitativní) - typy a příznaky Oeroidový syndrom (snový, fuzzy) - příčiny, příznaky, léčba

Kognitivní porucha: vnímání

Poruchy vnímání zahrnují iluze, halucinace a psychosenzorické poruchy.

Iluze (známé také jako iluze) jsou nesprávná vnímání, která vznikají na základě podnětů dosahujících smyslových orgánů. Zde je třeba zdůraznit, že ne všechny iluze souvisejí s patologií. Příkladem iluze může být dojem, že za oknem je cizinec, zatímco za ním jsou běžné větve stromů. Patologické iluze jsou, když je pacient - navzdory logické prezentaci, že se mýlí - stále přesvědčen o pravdivosti svých pozorování.

Halucinace se liší od klamů. Jejich tvorba nesouvisí se stimuly dosahujícími k pacientovi. Podobnost halucinací a iluzí se však týká přesvědčení pacienta, že zkušenosti jsou pravdivé. Lidé, kteří mají halucinace, nemají sklon se snažit přesvědčit sami sebe, že jejich zkušenosti nejsou skutečné. Halucinace mohou ovlivnit kterýkoli ze smyslů, a proto se rozlišují halucinace:

• sluchové (slyšet různé zvuky nebo hlasy),
• vizuální (např. vidět pavouka na zdi),
• čichový (pocit neexistujících pachů),
• chuť (pocit chuti i přes nedostatek chuťového podnětu),
• smyslové (např. pocit červů na těle).

>> Přečtěte si také: Paranoia Paranoia - příčiny, příznaky, léčba

Existují tzv údajná forma halucinací (nazývají se také pseudo-halucinace). V tomto případě jsou abnormální pocity umístěny uvnitř těla pacienta nebo v nějakém nedefinovaném prostoru.

Dalším problémem klasifikovaným jako poruchy vnímání jsou psychosenzorické poruchy (parahalucinace). Jejich geneze je podobná halucinacím - tyto vjemy vznikají bez účasti vnějšího podnětu, ale jejich charakteristickým rysem je, že si pacienti jsou vědomi své nereálnosti. Psychosenzorické poruchy zahrnují nesprávné vnímání velikosti předmětů (pokud jsou vnímány jako příliš malé, označují se jako mikropsie, zatímco pacientovi se zdají neobvykle velké, označují se jako makropsie).

V průběhu psychosenzorických poruch mohou neskutečné zážitky ovlivnit i jiné smysly: čich, sluch, chuť nebo čich.

Některé klasifikace poruch vnímání zahrnují další dva jevy: depersonalizace a derealizace. Depersonalizace je stav, kdy se člověk cítí odloučen od sebe - v jeho průběhu má pacient dojem, že je ve skutečnosti stranou a je pouze pozorovatelem svého těla. V případě derealizace zase dochází k pocitu změn v okolním světě - pro pacienta se svět zdá divný, podivný a nereálný.

>> Přečtěte si také: Déjà vu: čím je to způsobeno? Co znamená časté déjà vu?

Doporučený článek:

Klam - příčiny. Co způsobuje bludy?

Kognitivní porucha: myšlení

Poruchy myšlení se dělí na poruchy kurzu, obsahu a logiky myšlení. Výraz je neodmyslitelně spojen s myšlenkovými procesy, proto existenci poruch myšlení navrhují hlavně ty problémy, které jsou patrné při mluvení.

1. V případě narušení v průběhu myšlení se rozlišují následující:

• mutismus (úplné zastavení mluvení, které může být spojeno s prázdnou myšlenkou),
• alogie (chudoba myšlení),
• rasa myšlenek a příbuzná slova,
• zrychlení myšlení,
• zpomaluje vaše myšlení,
• rušení myšlení (náhlá ztráta niti, na kterou pacient dříve myslel),
• rozptýlení myšlení (ztráta spojení mezi jednotlivými myšlenkovými vlákny, která způsobí, že se pacient při mluvení pohybuje z jednoho tématu na druhé neuspořádaným způsobem),
• pečlivost (v průběhu myšlenkových procesů stále existují nové, další myšlenky týkající se drobných věcí, díky nimž je výpověď pacienta plná zbytečných detailů),
• vytrvalost (opakování jedné fráze mnohokrát),
• verbigerations (opakující se slova, která zní navzájem podobně)
• echolalia (bezvědomí, nepřiměřené opakování slov jiných lidí),
• nesouvislost myšlení (naprostý nesoulad mezi myšlenkami).

2. Dalšími kognitivními poruchami souvisejícími s myšlenkovými procesy jsou poruchy obsahu myšlení. Mezi nimi jsou bludy (nesprávná víra), jejichž pravdivost je u pacientů tak jistá, že je nemožné je přesvědčit, že se mýlí. Předmět bludů se může lišit, ale bludy jsou nejčastější:

• pronásledování (pacient věří, že je sledován a vyslechnut),
• referenční - pacient si myslí, že má pro životní prostředí zvláštní význam,
• žárlivost
• náraz (pacient si myslí, že třetí strany řídí jeho chování zvenčí, např. pomocí čipu implantovaného pod kůži),
• erotický,
• posílání nebo přijímání myšlenek
• odhalení (pacient je přesvědčen, že jeho myšlenky jsou sděleny třetím stranám bez jeho účasti),
• somatické (pacient pociťuje příznaky vážného nebo smrtelného onemocnění),
• značný (pacient tvrdí, že je slavný, bohatý a vlivný člověk).

V rámci obsahových poruch myšlení se rozlišují také nadhodnocené myšlenky (myšlenky) a posedlosti. Nadhodnocené myšlenky se říkají, když se pacient řídí nějakým bizarním nebo extrémně absurdním nápadem ve svém životě - obvykle tomu podřizuje své chování a život. Nadhodnocené myšlenky se mohou soustředit například na koncept vytvoření nějakého neobvyklého vynálezu. To, co je odlišuje od iluzí, je, že pacient je schopen předpokládat, že jeho víra neodpovídá realitě.

Obsese jsou zase dotěrné (často nežádoucí pacientem), opakující se myšlenky. Naléhavosti se nejčastěji zaměřují na hygienické činnosti a jsou často doprovázeny nutkáním (činnosti, pro které je pacient nucen je vykonávat).

>> Přečtěte si také: Příznaky a příčiny obsedantně-kompulzivních poruch

3. Třetí skupinou poruch myšlení jsou poruchy logiky myšlenkových procesů. Mezi nimi jsou zmíněny:

• nelogické myšlení (během myšlení si pacient vytváří vlastní vztahy příčiny a následku a zaznamenává neobvyklé souvislosti, které se zdají být v rozporu s obecně přijímanou logikou),
• magické myšlení (související s iracionálním, extrémně obtížně pochopitelným mentálním spojením),
• ambivalence (vzhled zcela protichůdných myšlenek),
• dereistické myšlení (oddělené od reality).

Doporučený článek:

PORUCHY MYSLENÍ - typy. Narušení obsahu, pokroku, struktury a funkce ... O autorovi

Luk. Tomasz Nęcki Absolvent lékařské fakulty na Lékařské univerzitě v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejlépe procházky podél jeho pobřeží se sluchátky v uších), kočky a knihy. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, že je vždy poslouchá a tráví tolik času, kolik potřebují.

Přečtěte si více článků od tohoto autora