Moje 16letá dcera neposlouchá, co se říká, a doma prakticky nic nedělá. I když si uklízí pokoj, po hodině je to zase nepořádek. Už na to nemám sílu!
No - dalo by se říct - je to takový věk. Neposlouchají, je jim jedno, co jim řekneme, a vždy to vědí lépe. Zní to povědomě? Vím, že ano, ale ještě je tu poslední okamžik k zavedení některých pravidel. Je to na vaší hlavě a musíte se rozhodnout - jaké budou. Přemýšlejte o tom, na čem vám nejvíce záleží - je to v pořádku, pomoc doma nebo brzký návrat domů? Vyberte si něco. Přemýšlejte o důsledcích „porušení smlouvy“ a ... představte je.
Nejdůležitější chybou rodičů je nejednotnost jednání a stanovení limitů pro jejich děti. Vím, že je to obtížné, ale v tomto případě (teenageři) je to nutné. Život se samozřejmě nemůže skládat pouze z disciplíny, a proto, abyste neztratili kontakt se svou dcerou, musíte s ní mluvit a snažit se nekritizovat. Poslouchejte, poslouchejte, poslouchejte, užívejte si úspěchy, pokládejte otázky, buďte aktuální. Najděte něco společného - jděte do kina, přečtěte si stejnou knihu, kupte si oblečení v jednom obchodě, jděte společně na kole nebo na jógu. Cokoliv.
Nesoustřeďte se jen na stížnosti a hledání chyb. Přečtěte si položky - Anne de Rancourt „Domácí chov teenagerů“ a Robert MacKenzie „Kdy nechat? Kdy zakázat?“ A musíte doufat, že se to brzy zlepší. Protože to bude.
Pamatujte, že odpověď našeho odborníka je informativní a nenahradí návštěvu lékaře.
Tatiana Ostaszewska-MosakJe psychologem klinického zdraví.
Vystudovala psychologickou fakultu na Varšavské univerzitě.
Vždy se zvlášť zajímala o problematiku stresu a jeho dopadu na lidské fungování.
Svoje znalosti a zkušenosti využívá na psycholog.com.pl a ve Fertimedica Fertility Center.
Absolvovala kurz integrativní medicíny u světoznámé profesorky Emmy Gonikmanové.
