Jak změnit sebe a svůj život?

Trvalo mi dlouho definovat, co ve mně sedí, vládne mi a vládne mému životu. Jsem frustrovaný sám sebou. S mým životem a skutečností, že nic v něm nefunguje tak, jak bych chtěl. Tak tomu říkám „jako by se mi to líbilo“, ale nevím, jestli chci. Vždycky přemýšlím, jaké by to bylo být orientován na něco konkrétního. Moji přátelé rozvíjejí každého ve svém oboru. Když se setkáme, vždycky slyším, kdo zkouší svoji oblast, a mám dojem, že každý v životě vkládá důvěru v sebe, svůj rozvoj a spokojenost. Až na druhém místě je spokojenost s volným časem a společenským životem. A ještě víc nechápu, proč, když se doslechnu o společném setkání, někam vyrazit nebo kdykoli stráveném ve skupině lidí, které mám rád, vždy se mohu zapojit tak, aby to přišlo k uskutečnění. Nemám výčitky ohledně zrušení něčeho „profesionálního“, hledání péče o děti za každou cenu, jen abych odešel, protože zatím mi na tom v životě záleží. Promiň, já vím. Můj život je podřízen společenskému setkání, protože nemám žádný jiný cíl. Mám práci, manžela, dceru, nejsem ve špatné finanční situaci, ale stále mě něco unavuje, něco mě trápí a na něco si stěžuji. Nemohu se těšit z maličkostí. Nemám hybnou sílu v podobě profesionálních ambicí, s ničím nepůjdu, protože se o nic profesionálně nestarám, abych se tomu mohl věnovat. Mám práci, která se mi nelíbí. O to víc jsem ráda, že stále čerpám mateřskou dovolenou co nejdéle. Pokud bych měl říct, co se mi na mé práci líbí nejvíce, odpověděl bych, že bych měl vypít kávu a promluvit si s lidmi, se kterými pracuji. Protože si na posádku nemůžu stěžovat. Mnohokrát se dívám na pracovní nabídky a zadávám klíčová slova, která se mi profesionálně zdají zajímavá, ale nikdy jdu dál. Životopis neposílám, nezkouším to, protože se vzdávám příliš rychle. Moje mysl je, že mám stabilní práci, i když ne uspokojivou, proč ji měnit, protože mám dítě a kdykoli, když potřebuji skončit, vzít si dovolenou, vždy to zvládnu. Nová práce - nové povinnosti a není známo, jaké prostředí. Pak jsem skončil. A tak už několik let. Jsem také frustrovaný v noci, když moje dítě křičí a já chci spát. Křičím na ni, i když vím, že bych neměl. Vztahuji se k ní takovým způsobem, že následujícího dne mi je to velmi líto a cítím se ještě depresivnější. Můj manžel mě uklidňuje, žádá mě, abych to nedělal, protože to nic neudělá, ale já nemůžu, a někdy si dokonce myslím, že kvůli tomuto chování bude mít někdy díry v nose. Není divu. Nenávidím se za takové chování, ale když jsem nervózní a naštvaný, nemohu se ovládat. Nejhorší je, že můj manžel mě požádá, abych vzal dítě v jeho nepřítomnosti (pracuje v zahraničí) a spal s jejími rodiči, protože se bojí, že jí něco udělám. Pak se cítím opravdu špatně, protože vím, že moje emoce jsou obrovské, slovně to odstraním, ale také vím, že jí nejsem schopen ublížit. Prostě to víte a cítíte to. Tohle je můj život. Jsem nemotorný, nemohu najít nic, co by mě bavilo a řídilo. Miluji své dítě, proto odkládám svůj návrat do práce po mateřské dovolené co nejdéle, a tak mi brání v odchodu k jiným lidem. Nevím, co si mám vybrat. Zůstávat s ní doma? Jít do práce? Nevím. Chci být se svou dcerou, ale mám pocit, že musím něco změnit ... a nejhorší na tom je, že mě můj frustrační typ a možná i moje osobnost nedovolí. Vždycky jsem si myslel, že se v mém životě musí stát něco špatného, ​​abych konečně pochopil, kolik toho mám, a stalo se. Mám nádor slinné žlázy. Naštěstí je mírný a hotový, ale na chvíli mě celá situace hodně otřásla a já jsem cítil, že můj život je nadhodnocen. Ano, než jsem si zvykl, měl jsem jít do nemocnice a všechno se zase vrátilo do normálu. Nemohu žít jinak a být vděčný za to, co mám. Chci se změnit, chci změnit svůj život na uspokojivější nebo chci změnit svou osobnost na optimističtější, užívat si sebe a své rodiny ... ale nevím jak.

Děkuji za Váš dopis. Korespondenční poradenství musí spočívat v tom, že je nutná psychologická konzultace. Píšete o životních postojích a preferencích svých rodičů, ale nic o tom, jakými rodiči pro vás byli, nebo - v praxi - vás podporovali a přijímali, nebo jen požadovali a kritizovali (samozřejmě, jednoduše řečeno). Rozvoj osobnosti je ovlivňován mnoha proměnnými a v procesu terapie je musíte postupně rozpoznávat a porozumět jejich vztahu k vaší sebeúctě a pohodě. Čeká na vás dlouhá cesta, ale je zajímavá a poskytuje vyhlídky na změnu. Najděte web Polské psychologické asociace a kartu „doporučení psychoterapeuti“, najděte někoho nejblíže vašemu bydlišti a začněte proces změny. Hodně štěstí!

Pamatujte, že odpověď našeho odborníka je informativní a nenahradí návštěvu lékaře.

Psycholog, odborník s 30letou praxí, trenér psychosociálních dovedností, odborný psycholog u okresního soudu ve Varšavě.

Hlavní oblasti činnosti: mediační služby, rodinné poradenství, péče o člověka v krizové situaci, manažerské školení.

Nejprve se zaměřuje na budování dobrého vztahu založeného na porozumění a respektu. Provedl řadu krizových intervencí a staral se o lidi v hluboké krizi.

Přednášel forenzní psychologii na Psychologické fakultě SWPS ve Varšavě, na Varšavské univerzitě a Univerzitě v Zieloně Góře.